ŽIVOT JE ČERNOBÍLÝ - JSI VE STŘEDNÍM PROUDU

Život je černo-bílý a ty ho vnímáš jako barevnou velkoplošnou TV.
Žiješ si svůj život, tiše, nenápadně, krásně, spokojeně den pod ni a den po dni ti přináší něco, po čem toužíš. Jsi už velký kluk a tak to co jsi odkoukal od druhých, chceš začít dělat taky…… Zakládáš společnost a je z tebe velkopodnikatel, máš docela dobrý byznys a měsíc po měsíci jsi ve větších tržbách, nestíháš, bereš kamaráda, jednoho, druhého…..desátého……. a pořád jsi po večerech v práci (myslíš, že to je dobře?) Odnášíš si, měsíčně docela dost peněz a všichni okolo tebe jsou, dá se říci také spokojení, ale masírují tě, že by to mohlo být víc a ta práce, že je vlastně práce a že musí jezdit, vstávat, chodit do ní a nejhorší je, že musí ještě dělat papíry, kolik toho udělali a pak fakturovat. No takový fakturační průměr je 600.000,-ročně takže fakt málo, za to že možná v 8:00 dojedeš na místo určení a dáš si s kolegama kafe a vlastně umyješ mi prdel… jako všichni (kamarádi) a pak se kolem té půl deváté trochu rozkoukáš a v 11hodin už přemýšlíš do jaký hospody se dnes vezmeš na jídlo a zda ti bude chutnat a ve 12:30 přijdeš znova čumíš a tak někdy mezi třetí a čtvrtou odpolední vlastně zjistíš, že tě to tak dnes nebere (máš vydělanou zhruba 2.000,-Kč) a jedeš domů a přemýšlíš co já si budu, za od tebe vydělaný peníze kupovat. Jenže já musím nashromáždit něco kolem mega měsíčně, abych nakrmil ty ostatní a to myslím ty ostatní bez tebe a dalších mých kamarádů, kteří jsou (zaplať pánbů) placeni od toho co udělají, bohužel každý systém má škvíru a ten můj měl díru jako prase……. Takže dál. Přišel jsi, jako 90% mých kamarádů ze zaměstnání kde ti dávali něco kolem 13ti litrů a byl jsi rád a tak nám to tak spolu krásně šlo několik let…. Poptávka rostla, práce byla a byla zaplacená, pravda někdy se to zadrhlo protože …………. Co ale nedej bůh, že ty bys ty prachy dostal o den, dva, tři dny později tak to už nemáš za co jíst, nemáš na splátku svého druhého auta, první hypotéky, nemáš na to,  abys dojel do práce a já už vlastně ani nevím, na co všechno nemáš. Prostě nemáš, protože již třetí, čtvrtý, nebo pátý rok po sobě fakturuješ jenom průměr, těch  600.000,- ročně, z toho se fakt nedá vyžít… a to ještě nic nevíš o globální krizi………………  bohužel, já taky ne.
Rostli jsme asi tak, jako když do papiňáku naleješ vodu a zatápíš pod ním a to fest, jenže problém je v tom, že v hrnci nezůstane krom páry nic a ta se jak je známo po odklopení pokličky taky vypaří, takže tvoje energie byla na hovno i  kdybys ses roztrhal  ………….. jedeme dál.