MOJE CESTA K CPF

Jak jsem již zde psal tak minulé pondělí jsem se vydal do místní BANCO DO BRASIL, kde se musí zaplatit poplatek ve výši 5,70BRL  u kasy a pozor také se musí vyplnit formulář! ( Ano La Tibore, opravdu musí).  Jak jistě víte ( ten kdo čte ) můj bankovní poradce s tím měl dosti velký problém a tak po 20 minutách mě poslal na kasu s tím abych zaplatil poplatek došel na RF a pak že ještě jednou za ním z RF (ANO TAKTO TO BYLO). Poplatek jsem tedy vítězoslavně zaplatil na pobočce co byla u mne nejblíž a vlastně jsem ji objevil po cestě a říkal jsem si  jak jsem na to nevyzrál, než jed někam do centra další hoďku, hoďku půl.
V úterý jsem se vydal na adresu RF také co jsem vygoogloval nejblíž, dá se říci že jsem tam trefil v poho na 1přestup busem, akorát na zmíněné adrese žádná RF není. Pak ztracen jsem se snažil někam dostat místními busy až jsem jezdil tak dlouho (asi 2hodinky) že mě tlačil čas, páč jsem se chtěl podívat na tu temporadu u moře, z které se vyklubal dům o 7mi místnostech a 3koupelnách a bazeném a zahradou a to celé za 12.000BRL/měsíc. Takže jsem se usmál a uctivě odmítl s vědomím, že mi to mohl říci do telefonu a bylo by vymalováno hned. No jenže ještě ten den, tedy úterý mě Norma naháněla a že to tedy pronajme někomu jinému a tak jsem se vydal za Normou s prachama a že to s ní vyřídím ještě ten den at nedělá paniku. Jenže Norma mi pak už nebrala telefon (musím podotknout, že mohu volat prozatím z budky, nebo z vypůjčeného telefonu nějakého místního člověka) Na českej mobil ti tu asi těžko někdo zavolá.(A bez CPF se mi nepodařilo koupit sim, víckrát jsem to nezkoušel) Takže Norma nebrala telefon a já jel na slepo a navíc se setmělo ( zde je tma jak v pytli kolem 18té večer) a já vystoupil z autobusu a nemohl jsem tu ulici najít, ad1 jsem zjistil druhý den, že jsem přijel z druhé strany, ad2 byla tma jak v pytli a všude na té hlavní tisíce černouškou vracející se z práce nebo utíkajíc za zdejší zábavou. Byl jsem tedy rád, že jsem se dokodrcal zpět v přeplněném autobuse školáků zpět na Hostel, kde jsem se s Normou spojil po mailu a dohodli jsem se s ní na středu na 9tou ( chtěl jsem to opačně, že bych to sjel na tu RF ráno a odpo Normu, nedalo se) tedy jsem přijel samo že později asi v 9:30 k Normě a ta si ještě stejně myla hlavu a tak mě tu provedl její pomocník co tu všechno neudělali( zbourali jednu stěnu, kterou jsem chtěl dát pryč). Chvilku jsme kecali a pak úřadovali a bylo 12:30 kdy jsem se Normě omluvil, řekl jsem jí že přijedu tedy  další den ( čtvrtek) a nastěhuji se, palce nahoru a já odjel na RF a pozor s radou mojí nové tety, jakým busem a kam že mám jet nejblíž. Takže nejblíž je BARRA, kde opravdu byla RF a dorazil jsem tam s 1přestupem za hodku.( ale jinýma busama, než mi řekla NORMA) Tam jsem stál chvilu ve frontě asi 20min a pak ke mne přistoupila místní úřednice jakože z recepce, že dnes mne již nevemou (že vypadlej systém či co)ať přijdu zítra ráno v 7:30 že dostanu lístek a bude OK. OK sbalil jsem se a řekl si, že to zmáknu před tím než se odstěhuji k NORMĚ.  Druhý den ráno vstávajíc v 6:00 abych byl nastoupen jak mi bylo sděleno jsem se vydal na RF. Dorazím v 7:35 s tím že dostávám lístek kde je číslo a orientační čas příjmu v 10:00 dobrá sedám si a zkouším si psát a říkat co tam budu říkat. Kolem 10:30 jsem na řadě u příjemné paní u stolku 6 kde se zpouští celý kolotoč. Po 2minutách mi paní sděluje, že mám již dnešním dnem propadlý poplatek z banky páč ho máš na následující pracovní 2dny. Jo jo dobrá říkám si, tedy že si ho zajedu zaplatit ještě jednou a po cestě zpět tak činím , rovnou k pokladně zaplatit a pryč. Bez návštěvy místního genia( bankovního poradce MARKUSE ). Stěhuji se k Normě ,  pak výlet na vnuceném kole do města atd. Další den ráno tedy v pátek se vydávám v 6:00 na RF abych tam byl brzo. Přijíždím v 7:45 a dostávám lístek s číslem na 11:00 takže sedět tu rozhodně nebudu a jdu se projít k místnímu BARRASHOPING, který k mé smůle otvírá až v 10:00 no tak koukám po cestě za výlohy jiného centra s interiéry a protáčí se mi panenky z místních cen(velmi velmi vysoké) a cestou zpět k RF se mrknu na místní rybí trh a dobrý. Je kolem 10té a já raději už na RF sedím na židly. V 11:15 přicházím na řadu k další příjemné paní, která se snaží seč, může, radí se s další paní a další paní úřednicí a pak mi sdělí, že to nejde, že POTŘEBUJI TEN FORMULÁŘ Z BANCO DO BRASIL. Co teď slova nepomáhají systém to nechce pustit pochopil jsem, ale v té bance co jsem byl je (nově otevřená) a sedím tam jeden génius co to neumí. Sedám do busu a jedu do centra, že dám BANCO DO BRASIL tam. Cestou míjím pláže i COPACABANU a vidím co jsem ještě neviděl (například, že jim od promenády vlhčí písek k moři,  po úsecích samo, aby nepálili chodidla.) Pak že holky každého věku a všech velikostí tu nosí tanga což u paní starší než má máti bylo ale hodně hodně odvážné na české poměry no a další úchvatnosti. Dále jsem potkal Cukrovou Homoly a viděl  ježíše to vše jen z busu a dorazil do centra, kde jsme po pár minutách našel BB. Hurá  vešel jsem dovnitř a příjemný úředník který to dělá minimálně 30let se mě ujal jak syna a žádný problém. Po chvilce zbledl a odešel. Při příchodu mě sdělil, že mu je líto, že musím do té BANKY co jsme zaplatil poplatek. Říkám mu, že bych ten poplatek zaplatil třeba u něj znova a zda to udělá. Na to mi řekl, že to nejde mít zaplacené 2poplatky najednou. No a tak jsem zase odkráčel a na zpáteční cestě centrem jsem se vyhýbal nějakým klukům záškodníkům co jsme měl pocit že by chtěli mě nebohého v pátek 13tého úřady zničeného cizince obrat. Banku jsem v pátek 13tého již nestihnul, abych to s geniálním Markusem probral znova z očí do očí. Dorazil jsem  tedy k Normě( tedy k sobě domů) a šel pak něco málo večer nakoupit . Sobota neděle malování a neděle večer příprava na Den D.
V noci na pondělí začalo pršet. Pršelo i ráno a fakt při představě, že musím kilák na autobus v dešti se mi vůbec nechtělo vylést, ale musím, dnes 16.4.2012 mám totiž poslední den co mi ten druhý poplatek platí. Jedu za MARKUSEM do BB. Jsem tam brzy, mám půlhodinku než otevřou a tak jdu naproti do nějakých malých stavebnin, nebo železářství. Koukám, co už zde taky maj a bude se hodit, silikon, objímky , super, nový malířský náčiní, koupím protože nebudu další místnosti malovat 15cm širokým molitanovým válečkem. A stojí ta celá nová sada 18BRL. (Na zpáteční cestě beru) Jdu do banky a tam už čeká asi 20lidí. Otvírají a bereme si lístky. U automatu na lístky je místní pracovnice, co se mi snaží něco namluvit, ale já vím co chci udělat a tak se jí snažím vysvětlit, že vím a mačkám si co já chci. Poděkuji, odevzdávám mobil ochrance abych prošel dveřmi co hrajou když máš moc drobných a koukám na lístek číslo 2. Uf. Už tam sedí číslo jedna tak super. Markus tam je sám takže SUPER na druhou. Po 15minutách jdu na řadu a kupodivu s úsměvem říkam Markusovi, co potřebuji. Ten pořád mele nějaké víza atd na to mu sere bílej tesák. Říkám mu co chci. Markus vstává a honí šéfa po pobočce o patro víš. Ten kupodivu přichází, pozdraví a  koukají spolu do bedny. Pak Markusovi ukazuje tady, Markus kliká a hluboce oddechuje šéf se loučí, Markus ťuká a povídá mi zase něco o vízu. Nemám nic vše je u notáře mu říkám. Tak Váš telefon mi říká Markus. Nemám telefon brazilskej, páč nemám CPF. Mám českej a ten mu s radostí dávám. Markus říkou že telefon vlastně nepotřebuje. A tiskne papír. Na kterém mi ukazuje, že musím do 15.7.2012 navštívit RF a zažádat o CPF. Jedu tam teď říkám mu poděkuji a jedu. V autobuse se ještě podívám na ten papír a zjišťuji že mi tam ve jménu chybí jedno písmenko. se poseru vracet se nebudu. Doražím v 11:30 na RF na recepci již po třetí žádám o číslo( na které ti vyvolají)  řeknou mi že dnes nee, je už pozdě a že si mne zavolají na jméno ať si jdu sednout. Jdu a jsem rozhodnutej tam strávit třeba do 19:00 kdy zavírají. Čekám…
Po 12:45 se rozpohybují desítky čísel na monitoru a žádní lidé nechodí( nerozumím tomu) když to celé trvá dvacet minut mám nutkání jít normálně na řadu, ale jsem držák a čekám. Po dvou a půl hodinách se objeví mladá bloncka ( odbarvená) a vyvolává jména nejsem volán. Ten kdo je jde na recepci dostane číslo a do minuty vchází do dveří. Za dalších 30-40minut zase bloncka a vyvolává jména i lidí co přišli za mnou, mne ne. Jdu se podívat jestli tam vůbec jsme napsaný, hurá jsem. Ptám se kdy půjdu já, že bych rád taky číslo. Řekla že musím vydržet a palec nahoru a jdu si sednout zase.
Čekám  4hodiny a moje jméno nic. Jdu se zeptat tak to vypadá a vidím, že celý papír se jmény poškrtaný a moje nee. Říkám já jsme tady tento co neumíte přečíst, můžu dostat číslo. Dostávám číslo po 4hodinách a 20minutách za minutu vcházím do dveří a sedám u stolku číslo 10. Mladá příjemná úřednice již ví co chci mluví na mě anglicky a potrugalsky a tak nějak si rozumíme všechno. Píšu jí jméno matky páč to tam musí někam vyplnit. Ještě ji radím jak to napsat. Dobře. Chce po mě telefon, tak jí říkám, že v Brazílii si bez CPF telefon nepořídím tak až ho budu mít (to CPF) že jí ho dám. Ona se usmála, že ho nepotřebuje a tiskne papír. MOJE CPF. Tak a mám CPF včetně příběhu.
Kdyby zde nebyla ta jazyková bariéra a shoda údálostí tím provázená tak se dá CPF získat opravdu za 2pracovní dny. Já takové štěstí neměl a najezdil jsem se jak blázen a někdy si jak blázen připadal. No kdyby se mluvilo dobře tak o to to je lehčí, ale takové dobrodružství si neužiješ. (ještě musím podotknout, že mé jazykové vybavení  angličtiny je velmi mizivé) Portugalsky zvládám možná již více.
Němčinu tam někde vzadu ještě pořád mám asi nejsilnější. Ale i jazykový analafbeti jako to můžou zmáknout jen s navigací. Snažím se ty slova nějak poskládat a většinou mi rozumí. Fráze co už umím jakože profík, mě Norma někdy pochválí, že mluvím jako brazilec.
Jo a CPF je zkratka Cadastro de Pessoas Físicas

MÁM CPF (EU TENHO CPF) den č.21

Vážení kdo jste mi držel palce, mám tedy dneškem 16.4.2012 CPF. Je to něco jako rodné číslo, bez kterého se tu nedá prakticky skoro nic koupit. Tedy první krok s úřady je za mnou, ale je ještě spousty dalších. Celou nepovedenou  a tvrdě prošlápnutou cestu (i když s radami a navigacemi odborníka) k mému CPF, vám popíšu v dalším článku, který bude zítra k vidění. Jelikož jsem se před chvilkou vrátil, tak se musím věnovat nyní něčemu jinému a pak nějaká prácička na domečku(nová sprcha, trochu poklidit koupelnu páč zítra se bude možná konat snížení stropu v kouplně, když dorazí materiál)

JAK UDĚLAT BANKU V BRAZÍLII

Dnes jsem se v 7hodin místního času probral abych byl co nejdřív, jako správnej čech na tom úřadě, na kterým potřebuji býti, v tomto případě BB. Jak jsem již psal tak jsem si vyhledal pobočky této známé místní banky a ty mě naváděli na centrum Ria. Takže kolem 8mé ranní jsem byl po snídani a připraven do víru velkoměsta. Vyšel jsem na ulici, kde jezdí všechny možný autobusy, nenší  busy a minibusy, s tím, že to prostě do toho centra vzdálenýho asi  45 – 50 km prostě dám. Mapu tady nemám jen v PC a teď vím, že budu muset někde v nějákým luxusním hotelu něco vydyndat, nebo to koupit v místní trafice, páč ty čtvrtě a místa co jsou psaný na busech prostě nejsem schopen zařadit( jen některé)  po 10minutách co kolem mne projelo asi 10té vozidlo zdejší městské dopravy jsem se odhodlal a nastoupil, že se prostě někam přiblížím protože do minibusu s cedulí konečné ROCINHA se mi po ránu nechtělo, ale jedno to tam prubnu, aby jste měli zreprodukovaný zážitek. ( Myslím, že už jí nedávno obsadili místní policia federal)  Znám jenom z vyprávění  a z internetu a proto nebudu dělat další závěr.

Takže sedím v autobuse (větším) kde je za řidičem polkladní aby vás po zaplacení mohla pustit přes libovej turniket. Jedeme si tak a zhruba po 5minutách jízdy vidím „ty vole“ novou pobočku BB a říkám si tak super, nemusím do centra.( Na internetu ještě dozajista nebyla, nebo prostě je to tím, že moje portugalština je hodně slabá a googlu jsem prostě tuto pobočku nenašel.) Takže  jsem se projel tímto autobusem na konečnou s pocitem, abych jako něco viděl a  udělal si nové obzory. Konečná byla asi po 20km u obrovského nákupního centra tak jsem se chvilku orientoval a vydal se cestou zpět do BB.
Na této cestě jsem stopnul menší autobus, ten už tam nemá pokladní a platíš přímo řidiči, ale turniket je stejnej. Vylezl jsem před bankou přešel ulici a zamířil rovnou tam.
V první místnosti spousty bankomatů a jeden  dotykovej přístroj, ze kterého lezou pořadové lístky dle toho co si navolíš, stejně jako v ČR, s tím rozdílem že zde jenom portugalsky. Tak jsme tam objevil i kolonku CPF a zmáčkl lístek – vyjelo číslo A019.  S tímto lístkem jsi musel projít dveřmí, které se zastavili a tak jsem musel ochrance vysypat drobný a telefony, a pásek abych prošel. Hustý!
Po projití zázračnými dveřmi jsem se zase oblíkl a zandal příslušné věci do kapes, sedl si a čekal až na místě 1-3 bude moje číslo. A bylo to za chvilu asi 20minut a tak jsem šel k místnímu úředníkovi, které ho jsem slušně pozdravil a vyhrknul na něj, že chci zaplatit taxu za CPF. Dal jsem mu pas a vízum z letiště co mi zůstalo a nikdo po mě nechtěl, on chvilku běhal po bance a seděl za compem a zřejmě to studoval po prvý a po dalších 20minutách mě napsal na lísteček číslo C667 a šel jsem na pokladnu zaplatit svých 5,70BRL Kde mi dali lístek o úhradě  CPF a s tím musím zajít na tu RF a tam se mnou něco vyplní, ale to bude zas až příště asi zítra. Tak snad jsem tu BB zvládnul a ani to nebolelo.
Na zpáteční cestu  jsem využil místní minibus, zajel si do favely něco koupit k jídlu a potřeboval jsem vybrat prašule a zase k svému oblíbenému číňanovi, kde zřejmě neuklízí, protože kečup co tam byl včera na baru byl i dnes, jen holuby odlítli.
Takže jsem vybral  2.000BRL na dvakrát za přítomnosti malých dětí, kteří se kolem mě nevím proč pořád motají a s touto hotovostí, kterou budu mít na deposit pronájmu, kterej se doufám blíží, jsem si to štrádoval z favelky k nám do rodného hostelu. Po cestě pozdravil známý stánkaře co mě již vnímají jako domácího  a nebo jako domácího gringa a ještě koupil vodu a teď jsem tu a čekám jak se vyvinou zprávy kam se uklidim. Zítra mi to tu končí a myslím, že si budu muset prodloužit kontrakt o 2dny což mě trochu síří … věci se dějou prostě pořád tak nevěš hlavu…

jedna fotka z dnešní cesty je to někde v BARRA ....

VELIKONOCE V BRAZÍLII (DEN č.13)

Jak jsem již přednesl moje CPF se v pátek ( tady je státní svátek) odložilo a tak a jak jsem zjistil, zítra už neslaví a jde se do práce, taky já vyrazím na svůj první náraz s místním úřadem, tedy doufám, že stihnu oba dva. Plán je a v hlavě jsem si to již taky po psychické stránce srovnal a jsem připraven, připraven na nejhorší. Jsem přeci v Brazílii.
Takže po té Vám dám určitě zprávu jak to celé proběhlo.

Jak jsem včera psal, tak jsem se dnes byl podívat na tu Temporadu a jsem tedy dost rozvyklanej a musím si ty informace setřídit, protože toto by mi vyhovovalo možná i víc co se týče krátkodobé budoucnosti, ale nebudu předbíhat co mě čeká a nechám si to pro Vás jako překvapení. Takže jsem se bavil jen se správcem(nebo domovníkem), protože majitel zatím není oni tu snad ty velikonoce slaví jakože dneska , že si dávají dárečky, tedy čokoládový vejce obřích(pštrosích rozměrů) nebo co.( No a taky je neděle a to si asi štrádujou na pláž odpočinout).  Dětem to dávají  do nějakých košíků a když se ráno probudí tak tam najdou vejce. Nevím zda to tak chodí i v chudších poměrech, ale myslím, že asi těžko, když vidím ty veselé děti i bez čokoládových vajíček. No to je ale úděl prostředí a když budou chtít, tak si spoustu věcí změní samy.

Včera jsem měl v hlavě tisíc myšlenek, nápadů a všechno se mi míchalo jak v míchačce malta. Navíc mi večer místní grilovači asi 20x zvali ať jdu grilovat a já je vždycky odmítl. No jsem tu trochu za exota, protože 90% místních chodí surfovat na moře a já tu celý dny sedím u PC. Dělám si legraci že taky surfuji :-) navíc čas tak nějak běží  a zítra to bude 14dní od mého přistání na místní kontinent.
Dneska dost lidí odjelo a tak jsme na šestce zase dva s místním brazilským chlapíkem, kterej pro změnu pořád telefonuje, nebo kouká na TV a nebo spí. Jeho roli zde, jsem ještě tak zcela nepochopil a tak s ním asi dám v nějaké pauze řeč, protože se potřebuji zdokonalovat v té místní zpívající, trochu šyšlající řeči. Můžu ale za sebe říct, že když jsem dneska poslouchal rozhovor(vím že se to nemá) tak jsme ke svému úžasu i chápal o čem se baví, takže že by pokrok ? 2 brazilské párečky co byli u nás na pokoji odjeli, byli  ze SAO PAULA a jeli jsem zřejmě za nočním životem, protože vždycky kolem 10té večer vypadli a pak kolem 5-6 přicházeli a v 9už byli na snídani a zase někam zmizeli. No a tak se se mnou přívětivě rozloučili, podání ruky , nevyslovení mého jména palce nahoru a od slečen políbení na obě tváře jako by jsme se znali od jaktěživ. Na to nejsem až tak z ČR zvyklej a vždycky jsem si tak nějak hlídal svojí osobní zónu. Tady jsou všichni tak osobní, že ti tu tvojí zónu narušují ani nevíš jak. No zatím to nepříjemné není, prostě jinej svět pro evropana...

Je můj čas a jdu pro denní dávku jídla. Cestou si budu tak přemejšlet a pozorovat co jsem zase přehlídnul.

PAŘÍŽSKÁ ULICE,ZE KTERÉ TĚ ROZBOLÍ PALICE :-)

No a zase pár fotek a věřte mi že při místní síle internetu je to opruz jsem dát tu fotku trvá to a trvá.

 Tato poslední fotka je výloha místního zubaře.



No včera jsem chtěl trochu pracovat a došel jsem k závěru, že musím přehodnotit svůj styl nynější práce. Mám na mysli práce s dosavadním zařizováním všeho potřebného.  Začátečník a pořád jenom začátečník.  Nebojte se že bych si tu našel práci dřív než ubytování to asi nehrozí…, pravda je že se tu, ale velký potenciál očima Evropana zdůrazňuji , nachází na každém rohu. O tom snad jindy.

Takže jsem začal zjištovat na kouzelném internetu, kde je tu místní BANCO DO BRASIL kam se musím vydat co nejdřív, tak vypnuli internet. Tedy oni vypnuli elektriku, takže wi-fi byla v pi.. . tedy bez elektriky. Jenže mně to nikdo neřekl a tak jsem se tu snažil v tom nestabilním  místním připojení co my vypadává každou chvilku nějak dopátrat připojení. Dělal jsem to nastavení již stokrát, možná víckrát a snažil jsem se. Po půl hodině jsem si došel pro mobil a ten byl taky bez a nakonec jsem došel k místnímu internetu a byl taky bez. Takže jsem si došel jen tuto informaci potvrdit na recepci, kde se jen zasmáli a řekli mi příběh o zapojování elektriky do vedlejšího domu černouškům, kteří  tam mají dva satelity na baráku s HDTV.
Tak jsem se vydal tam kde jsem včera byl nakupovat něco k snědku a  došel mi již foťák, respektive baterka v mobilu. Cestou jsem potkal černocha na kole který byl tak tlustý, že měl normálně podprsenku, případně to byla mladá holohlavá černoška, ale typuji toho kluka dle rysů atd.
Pak jsem došel tedy do místní pařížské ulice, místní favely, kde vyhrávali z jednoho obchodu víc než z druhého a mezi tím vším jezdil maník na kole s obrovskou repro bednou a vyrvával do ní zase něco jako pojďte k nám, já vám dám.  Atmosféra jako na matějské pouti, teda tím myslím ta hudební reprodukce. Takže jsem okukoval místní obchůdky a občerstvení, které střídalo kadeřnictví na asi 500m dlouhé ulici jich bylo 8 a všechny měli narváno k prasknutí, že zákazníci čekali venku.  Mezi tím vším textilem, nádobím a dalšíma věcma jsem napočítal 6 zubařů z toho jednoho zřejmě specialistu, chirurga.( u zubaře jsem byl po dvou letech před odjezdem a jen jeden kaz, rozhodně jsem se nechystal na zažitky se zuby La Tibora brr!) Něco jsem se snažil vyfotit, abych ty zážitky mohl takto poslat dál. Pojedl jsem u místního japonce, který tam měl lanchonete,( takovou kapsu se sýrem a masem  2,20BRL) nakoupil vodu a pár věcí (2banány)  a štrádoval si to zpět na základnu, kam se do pokoje nastěhovali 3 německy mluvící občané a tak se tu portugalsky zase nenaučím. Prdel je že kluci jsou z Norimberku, kde jsem pobýval jistou dobu před svým odjezdem, takže zase ty náhody. Kluci tu jsou od surfování na moři a já od surfování na netu, tak jsme se zasmáli a dali si jedno z plechovky na který mne jako správní sousedé pozvali. Tímto jim děkuji.

Mezi tím vším se tu tak nějak pořád hledám a hlavu mám plnou úkolů, rozhodnutí, co se musí udělat  a dalších tisíc věcí, které tu číhají kolem. Je čtvrtek a tak doufám, že rozseknu to bydlení.Zítra mám v plánu jít zařizovat CPF a už teď mám z toho osipky co všechno se přihodí. Trochu jsem tu četl na netu , že bych měl mít jakože ověřenej pas a snad soudně přeloženej, ale předpokládám, že tomu tak není a když jo tak za nevědomost se trestá a uvidíme co přijde. Nevím co by chtěli ověřovat když jsem již takto na biometrickým levlu, kde jsou už i mý otisky z obou rukou, kdybych o jednu přišel. Takže mi držte palce a já Vám dám vědět jak to všechno bylo.

PS: Už jsem se koukal po matraci a plast židličce 32BRL a stolečku 34BRL, abych měl kde sedět.