VELIKONOCE V BRAZÍLII (DEN č.13)

Jak jsem již přednesl moje CPF se v pátek ( tady je státní svátek) odložilo a tak a jak jsem zjistil, zítra už neslaví a jde se do práce, taky já vyrazím na svůj první náraz s místním úřadem, tedy doufám, že stihnu oba dva. Plán je a v hlavě jsem si to již taky po psychické stránce srovnal a jsem připraven, připraven na nejhorší. Jsem přeci v Brazílii.
Takže po té Vám dám určitě zprávu jak to celé proběhlo.

Jak jsem včera psal, tak jsem se dnes byl podívat na tu Temporadu a jsem tedy dost rozvyklanej a musím si ty informace setřídit, protože toto by mi vyhovovalo možná i víc co se týče krátkodobé budoucnosti, ale nebudu předbíhat co mě čeká a nechám si to pro Vás jako překvapení. Takže jsem se bavil jen se správcem(nebo domovníkem), protože majitel zatím není oni tu snad ty velikonoce slaví jakože dneska , že si dávají dárečky, tedy čokoládový vejce obřích(pštrosích rozměrů) nebo co.( No a taky je neděle a to si asi štrádujou na pláž odpočinout).  Dětem to dávají  do nějakých košíků a když se ráno probudí tak tam najdou vejce. Nevím zda to tak chodí i v chudších poměrech, ale myslím, že asi těžko, když vidím ty veselé děti i bez čokoládových vajíček. No to je ale úděl prostředí a když budou chtít, tak si spoustu věcí změní samy.

Včera jsem měl v hlavě tisíc myšlenek, nápadů a všechno se mi míchalo jak v míchačce malta. Navíc mi večer místní grilovači asi 20x zvali ať jdu grilovat a já je vždycky odmítl. No jsem tu trochu za exota, protože 90% místních chodí surfovat na moře a já tu celý dny sedím u PC. Dělám si legraci že taky surfuji :-) navíc čas tak nějak běží  a zítra to bude 14dní od mého přistání na místní kontinent.
Dneska dost lidí odjelo a tak jsme na šestce zase dva s místním brazilským chlapíkem, kterej pro změnu pořád telefonuje, nebo kouká na TV a nebo spí. Jeho roli zde, jsem ještě tak zcela nepochopil a tak s ním asi dám v nějaké pauze řeč, protože se potřebuji zdokonalovat v té místní zpívající, trochu šyšlající řeči. Můžu ale za sebe říct, že když jsem dneska poslouchal rozhovor(vím že se to nemá) tak jsme ke svému úžasu i chápal o čem se baví, takže že by pokrok ? 2 brazilské párečky co byli u nás na pokoji odjeli, byli  ze SAO PAULA a jeli jsem zřejmě za nočním životem, protože vždycky kolem 10té večer vypadli a pak kolem 5-6 přicházeli a v 9už byli na snídani a zase někam zmizeli. No a tak se se mnou přívětivě rozloučili, podání ruky , nevyslovení mého jména palce nahoru a od slečen políbení na obě tváře jako by jsme se znali od jaktěživ. Na to nejsem až tak z ČR zvyklej a vždycky jsem si tak nějak hlídal svojí osobní zónu. Tady jsou všichni tak osobní, že ti tu tvojí zónu narušují ani nevíš jak. No zatím to nepříjemné není, prostě jinej svět pro evropana...

Je můj čas a jdu pro denní dávku jídla. Cestou si budu tak přemejšlet a pozorovat co jsem zase přehlídnul.