úterý 27. března 2012

GLOBÁLNÍ KRIZE


V roce 2008 se začíná mluvit o tom, jak začíná globální krize a ty to okolo sebe vnímáš, ale pořád rostou tržby a nejsi schopný nic odhadnout, kdo je, ten mluví to a ten zase ono a ty tu práci pořád máš a objemy jsou dobrý, logicky když rosteš, nabíráš nové lidi a proto, že jsi nakonec dopadl, jak jsi dopadl, tak ses ve škole ani nenaučil počítat. V jádru si hodný kluk, nekonfliktní a ty ostré lokty a žraločí zuby ti přece jen chybí. No nic práce pořád je a zakázky taky, tak vo co go?!  V roce 2009 to začne skřípat a ty musíš propustit jednoho nebo dva kluky, kamarády… ale jen ty co dělali na pracovní smlouvu. Odchází ti jeden z pilířů firmy, ukecaný obchodník, bordelář, myslivec, rybář a jde se uklidnit do nejmenované trafiky, aby za rok vstal a začal dělat to, co jste dělali spolu. Mne tento způsob připadá fér, rok čekal. Tak proč ne. Jenže tobě ty tržby, vole nějak nerostou a začínáš se pěkně v tý páře potit, hlavně neodklápět, protože je jasný, že voda se jen tak rychle nevyvaří a ohně už bylo taky míň a tak to co se srazí na poklici, teče lehounce a potichu dolů, začneš u sebe a tak už domů nenosíš to co dřív a jsi rád, že všechno co musíš, poplatíš, pozdě, ale poplatíš. Začneš škrtit  i výdaje firmy a tak z mega měsíčně jsi na 600.000,- takže skoro 5mega ročně uspoříš a myslíš si, že to stačí? OMYL je to pořád horší, TADY JSI MĚL UDĚLAT TEN RADIKÁLNÍ ŘEZ A ZACHRÁNIL BY SES, KAMARÁDE. Jenže ty jsi chtěl zachraňovat ty ostatní kluky, co by si asi bez tebe počali chudáci, kteří ti jen co vstali, myli zadní otvor a dělali to klima, ještě pro tebe lepší.(horší).
 NA KAŽDÉM ŠPROCHU PRAVDY TROCHU…………….>
Ty jsi krok co krok pozadu , někde a někdy už i o dva. Začíná ta spirála, co tě ve spolupráci s tvýma kamarádama udělá zanedlouho bezdomovcem. ROK 2009 byl na 60% ROKU 2008, jenže náklady jsi tahal dolů pomalu a všichni okolo tebe se tvářili, že mají práce až nad hlavu a pořád nestíhají ………no držkovali, ale prachy takový jako u tebe nikde co odešli nedostali, nikde !!!! Jsi vůl a slepej, blbej nebo spíš moc hodnej( spíš blbej ) jenže pořád jenom vůl !!!

NEJVÍC SI VÁŽÍM TĚCH CO MĚLI DO ROKU 2010 SÍLU ODEJÍT SAMI, PÁNOVÉ DĚKUJI VÁM!

9 komentářů:

  1. Husty. Nikdy bych si nepredstavil, ze lze mit az takovou odpovednost za jiny lidi, ale skutecne to jde.

    A skutecne to neni dobre. Myslim, ze ten svet, co prijde, uz si nemuze hrat na zamestnavatele a zamestnance. Kazdej si musi vzit tu odpovednost na sebe, kazdej bude nucen setrit a alokovat zdroje. Skutecny zdroje: ne neco na dluh.

    Anebo prijde opacnej extrem a to je brazilskej feudalismus: mega lidi zivoricich na minimalni mzde.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo odpovědnost to byla obrovská, jenže si to nepřipouštíš, děláš věci, které dělat nechceš a hlavní úkol byl nakrmit je všechny, ty věčně brečící ptáčata, ze kterých se stali velcí dravci a hodného tatínka vyklovali z hnízda. Byl jsem slepej ve svém pošetilém světě a hlavně jsem neuměl počítat a to neuměl ani účetní. 1000telefonů, protože něco nejde a lidi kterým dáváš práci ji přijímají bez odpovědnosti, za své činy a průsery lížeš ty. Oni ví že když zejtra přijdou, tak to tam bude a neuteče to, nevidí tu neefektivnost a to co protéká zbytečně pryč.(prachy energie,čas).Vždycky se to nějak udělalo. Prostě měli tu svojí jistotu ke konci už chatrnější, pravda, ale zbaběle čekali, ti chytřejší si založili vlastní společnosti a seděli na dvou židlých. Vyhoď je všechny, já no tenkrát neměl, dnes možná už jo a je to stejně jedno. Jsem srdcař a bojoval jsem. Dnešním pohledem to bylo psycho, ale věci se opakují a v tomto byznysu se stane to samé co mě, mým nástupců a to i přesto že se mohou poučit z mých chyb.Bude to třeba trvat déle, ale stane se to. Pryč od toho tématu. Jsem tady a to i díky tvým psaným řádkům, když už nic tak to, že mne dokázala tvá energie nabídnout informace o přesunu sem. Neváhal jsem ani minutu. Já nemám co ztratit. Nejsem jediný a to je prostě super. Hlavně ať se probudí další... díky za inspiraci.

    OdpovědětVymazat
  3. Je to hrozne vtipny, ja byl vzdycky solista. vse co jsem delal s nekym, se posralo presne na tech vecech, co rikas. Ted tu mame pizzerku a skoro bych rek, ze je moznost, aby to zajelo presne do toho, co rikas. Tohle je fakt strasne zajimavy. Ona to neni chyba tech lidi. Ono jde o tu Zizekovskou treti cestu jako vzdycky. Ne ostatni lidi fuckovat a snazit se je vysat a ne je vodit za rucicku a umetat jim cesticku. Je to pekelne tezky.

    To, co se musi sledovat je kazdopadne efektivita. V tom jsou prachy dobry, protoze mj. jsou jasnej ukazatel, kde efektivita tece a i proto ma smysl je sledovat. Clovek nemuze moc koukat po lidech, ale po efektivite. Efektivita ale nerovna se kratkodobej nebo dlouhodobej penezni zisk, efektivita se rovna funkcnost veci, bysnysu, to aby naplnovaly ucel, ke kterymu jsou stvoreny a to je hrozne tezky videt a citit.

    T. mi uz par dni rikala, ze je tu dalsi Cech a ja mam ted dost velkej splin, ale docela me to tvy psani nakopava, takze furt nedekuj za inspiraci. Jediny skutecny podekovani je tvuj boj a to, ze budes delat svoji praci. Ted mas jeste par tydnu euforky, ale pak to zacne byt husty.

    Mam samozrejme sileny spady ti ted zacit pomahat, ale seru na to, pro zmenu to zkusime tentokrat s hrou na oddelenost. Vodeni za rucicku se neosvedcuje. Keep on.

    OdpovědětVymazat
  4. Se mnou je to složitý, ja se snažil lidem pomáhat a nemyslím, že jsem je vysával a to byl třeba jeden z mnoha důvodů proč to tak dopadlo. Byl jsem zaslepenej tím boomem a myslel jsem si že to poroste dál.Nevím, jestli je to chyba těch lidí, nebo není, ja nikoho neobviňuji, nejdu do boje s malicherným protiútokem, protože to pro mě nemá již smysl a zničil bych spousty dalších iluzí a her. Na to nejsem energeticky připraven a myslím si, že se ti dotčení zničí sami. Ano ve finále mi pomohli od dalšího utrpení. Já jsem opravdu s odstupem času rád, že to takto dopadlo a věř, nebo ne. Teď to vidím, že bych byl stejně v pekle tak jako tak, ale nejsme ještě tak staří, aby sis ten život neužil jinak než slepotou a miliony lží ať vlastních, či cizých.
    Jsem rád za to nakupnutí, ty jsi mi nakopl taky dost a přesto že jsme se nikdy nesetkali není důvod to teď měnit jen proto, že jsem v Brasil. Ne že bych tě rád nepoznal, ale nejsme na to připraveni a třeba k tomu nikdy ani nedojde. Nechme to plynout a až bude energie třeba to vyjde.
    Po pravdě jsem nepřijel za tebou, ty jsi člověk , který mne utvrdil v jistých věcech a v mém tápaní. Když by jsme se teď potkali, tak by se to změnilo v iluzi a proto tu nejsem. Nejsem turista a nechci být.
    Informace se dají přenášet i jinak a ty jsi to pro mne objevil a ani o tom nevíš. Já s tebou prožil ve zkratce 3měsíce inteznivně tvých pár let života a havrani budou lítat pořád kolem 5:30 :-) Mám tu evropskej čas a posun těch 5hodin co je dnes se na mě podepsal tak že skoro nespím, tedy daleko míň než doma, kterej už stejně není. Taková asociace s časem.
    Jinak tě samozřejmě rád uvítám tady pokud máš chuť a čas,protože tvé psaní je mi dost blízské. Už teď jsi mi zase pomohl a zase o tom nevíš.

    Jde o to co se společným podnikem očekáváš. Měl jsem taky i společné podniky a vždycky bude někdo dělat věcí víc a ti druzí to neocení a myslí, že dělají víc právě oni. Společný podnik je o kompromisech stejně jako žití dvou lidí,nebo rodiny. Nebo trvdě nastavit mantinely a dodržovat je, jenže přesně vím co říkám a stejně jsem to taky nedělal. Protože člověk prostě ze zásady věci porušuje a skončí se zase u lhaní.
    Vodění je dobré max. do prvního stádia, ale je těžké právě poznat, kdy z ptáčátka je dravec,(kde je ta hranice) protože se muže pořát tvářit nevině a pak zaútočí. Když nevodíš, vyroste silný jedinec a nebo slaboch, který nikdy nevyroste a zemře hlady a zimou a to klidně i v BRASIL. CHCI BÝT SILNÝ

    OdpovědětVymazat
  5. Ad ta prvni veta: tak jsem to nemyslel. Myslel jsem to, ze jsou dva zpusoby dominance/sefovani: bud se o lidi staras, nebo je dres. Ze nejsi to druhy je jasny. Ja taky ne. Ale meli bychom byt to treti.

    Jinak se vsim souhlas, az k tomu kompromisu. Kdybych necitil uplne jasne, treba v osobnim zivote, jak to skutecne muze fungovat, tak bych to sem nepsal a nesnazil se o to, o co se snazim. Ale vim, ze potencial nejaky spolecny prace je mnohem vetsi, nez se zda, nicmene ta spoluprace bohuzel nemuze suplovat neschopnost jedincu se postavit svetu a zreknuti se vseho. Kompromis v tom nema misto, spis tam funguje neco jako bdele predavani inicialtivy tomu, kdo vyresi problem nejefektivneji. Jenze tyhle veci fungujou, jen kdyz clovek skutecne zapomene na sebe a svoje ego a soustredi se pouze na efektivitu celku. A v tomhle staci malinkej kaminek polozenej vedle a cely to zatuhne (a ty kaminky se tam sypou samozrejme furt - amusi existovat ritualy k jejich odstranovani). Nezazil jsem to zatim ve vic nez 1+1 cloveku, ale kdyz jsem to zazival v 1+0 tak i 1+1 vypadalo jako utopie. Ego zdaleka neni jen vymezeni vlastniho prostoru nebo vlastnich penez, je to mnohem hlubsi vec - hlavni v tom je rozhodnuti vyporadat se se svyma zranenima i komplexama skutecne radikalnim zpusobem a byt pripraven prehodnotit i zavery, k nimz clovek dosel po letech v potu tvare a povazoval je za definitivni. Nevim jestli to je srozumitelne.

    Uz jen kvuli tomu, ze vypadas byt schopen fungovat sam, se rozhodne schazet nemuzem. Hura do noveho sveta - kazdy sam, vsichni spolu - jak se rika v te uchylne pisni.

    A znovu zopakuju k te sile citat z Tarkovskeho:
    Stalker: Let everything that's been planned come true. Let them believe. And let them have a laugh at their passions. Because what they call passion actually is not some emotional energy, but just the friction between their souls and the outside world. And most important, let them believe in themselves. Let them be helpless like children, because weakness is a great thing, and STRENGTH IS NOTHING. When a man is just born, he is weak and flexible. When he dies, he is hard and insensitive. When a tree is growing, it's tender and pliant. But when it's dry and hard, it dies. Hardness and strength are death's companions. Pliancy and weakness are expressions of the freshness of being. Because what has hardened will never win.

    Jak rikal Leary: je potreba davat si bacha na to co si prejem, protoze trip a zivot to splni.

    Brazilie - tropicke humpolacke Rusko - je to posledni, co by se dalo hacknout silou.

    OdpovědětVymazat
  6. No měl jsem tady něco rozepsanýho a páč jsem začátečník a peru se stím tak to někam zmizelo.
    Cítím, že mi to v osobním životě funguje, ale víc tady néé.

    Bdělé předávání iniciativy je hezky definováno, bohužel jsem měl tu čest se s takovýmto setkat jednou možná 2x v životě a byl to jen okamžik, avšak, který za to stál. Když dva lidé dělají na jedné věci beze slov a jsou na stejné vlně energie a dojdou k cíly je fakt paráda. Stal se mi tento okamžik a byl to opravdu jen zlomek souznění enrgie dvou energetických bordelů s úžasným výsledkem.

    Co se týče toho citátu tak je trefný, ale myslím si že se věci nevylučujou, je to zase jen úhel pohledu, který může být třeba 359 stupňů.
    Můžu být silný, ohebný tak abych se přizpůsobil.
    Vodění za ručičku je dobrý , ale jen do jistého bodu , tuším, že mistní indiáni ( nezasaženi okolním světem, nepoznajíc nic než pár kilometrů svého světa ) vodí své potomky taky za ručičku a přestanou v tom okamžiku, kdy to již není třeba. Všichni jsme byli voděni za ručičku a s přibývajícím věkem sbírali informace od rodičů, kteří mají tendenci vodit za ručičku pořád, ale kdo z nás si nevyšel vlastní cestou poznání , nenabyl si držku a zjistil, že kdyby se to udělalo jinak, tak by to i jinak dopadlo. (Já to udělal nejmíň tisíckrát) Jenže my si tu držku musíme nabít, aby došlo k tomu poznání. Protože v dospělosti pak jen jedeš v zajetých kolejích a sem tam odbočíš a myslíš si že je to super, jenže si neuvědomuješ, že jedeš zase jenom po další dráze ve vlaku a na všechno se díváš jen z okna. Zážitek ano, ale život ne, život je vystoupit z toho vlaku, z těch kolejí a jít ne podel trati, ale přes les, hory, řeky a trmácet se, potit se a dřít padat ze skály, plavat ve vodě a vnímat okamžiky, cítit je. Já jsem v tom vlaku seděl pěkně dlouho a teď jsem z něj vystoupil a vracím se zpět, protože vím, že jsem něco ztratil a musím to najít. Jenže v tom vlaku zůstali ostatní a jedou dál a koukaj se na ty krásy z pohodlých svých zadnic a frčí dál protože vnímají proud energie , který jim nalhává aby zůstali a dívali se že je to stejné. Ne stejné to není opravdu ne a to VYSTOUPENÍ to je můj TRIP (jinej jsem zatím nezkusil).
    Jak jsem již tady psal jsem srdcař,cíťa, bojovník, a chci být silný, silný učinit rozhodnutí, které jsem v tom vlaku neučinil a jel v proudu.
    To je ta síla kterou myslím, to je to uvědomění si vlastní energie, která ti dá možnost z toho vlaku vystoupit. Je jasné že se zase někdy svezu nad tím nepochybuji, ale být silný z toho vystoupit. Nemyslím si že dokážu vystoupit a chodit bos donekonečna. Jde jen o to mít sílu vystoupit kdy chceš ty. To je všechno k definici té síly co jsem ml namysli.

    OdpovědětVymazat
  7. omluvte mé hrubky a překlepy budu se snažit, víc neslibuji

    OdpovědětVymazat
  8. Asi takhle. Brazilie je priserna zeme a mam pocit, ze je dobra jen na jednu vec. Rict a prakticky dat neco prave k tyhle debate.

    Je uzasny slyset od nekoho jinyho tohle: "Protože v dospělosti pak jen jedeš v zajetých kolejích a sem tam odbočíš a myslíš si že je to super, jenže si neuvědomuješ, že jedeš zase jenom po další dráze ve vlaku a na všechno se díváš jen z okna."

    ... protoze vecne debaty s lidmi, kteri se domnivaji, ze odbocili a neco vidi a ze ted uz budou jen SVYM TEMPEM (ke kteremu se individualne :) rozhodli) jen ziskavat vic svobody jsou neco, co me fakt silene nici.

    Takze je bomba, ze vidis tohle, to je uzasne ulehcujici vychodisko pro veskery dalsi debaty.

    Jenze co s tim ted jako dal. Mas pravdu: prijmout hru a snazit se vystoupit z vlaku, aby nas to pak stejne na tu cestu vtahlo, protoze jsme lidi. To je nas osud. Jenze...

    ... je tu hacek a rad bych na nej fakt upozornil...

    Kdyz jsme poprve, jakkoliv falesne, z toho vlaku vystoupili (=vydali se na prvni trip), bylo to nevedome, nebo o dost vic nevedomejsi nez nyni.

    Ted uz se prece jen snazime jit po proslapany ceste, jakkoliv emigraci nikdo z nas za sebou nema. Nejsem si jistej jestli se prave tohle odpousti, tak jeste jednou zopakuju ten Ginsberghuv pribeh:

    Nekdy v 50 letech do sebe nacpal houby nebo meskalin (je to vcelku jedno) a potkal boha. Splynul se svetem a citil vsechno, vse davalo smysl, nebyl problem.

    Pak se ale z tripu vratil a chtel zpet.

    Daval si v prubehu 20ti let mega davky vsemoznych psychedelik, vyzkousel kde co, ale misto blazeneho splynuti s bohem, vse co dostaval, byly spatne tripy, tj. prozitky pekla.

    Az nekdy po tech 20ti letech, kdyz jel vlakem Tokio-Osaka na nejake navsteve Japonska, mu nahle doslo, jak posetile je hledani toho, co uz zazil, byt na prechodnou dobu. Jak nesmyslne patrani a hledani Boha nebo Svobody vubec je.

    V tu chvili to pry pochopil a cele to vzdal.

    A v tu chvili to samozrejme dostal!!!!

    Chci rict, ze "Brazilie" neni o nicem jinem.

    OdpovědětVymazat
  9. Souhlasím, dobrej příběh, prostě jsou mezi námi takový masochisti co hledaj a hledaj léta něco a přitom to maj v báglu na zádech. Já to tak měl taky v jistých věcech.Okopáváš pole motyčkou v době kdy jsou traktory, děláš to proto, že jsi zarputile přesvědčen, že je to lepší než traktor a po dvaceti letech si sedneš do traktoru s klimatizací a radiem.( jsi bez toho potu a krve a jsi zase za oknem) Uf naštěstí ne 20 let.Já vím co jsem ztratil a vím co hledám a myslím, věřím že to brzy najdu. Cítím že jsem blíž a blíž. Může to být třeba jen další iluze, ale cítím to čím dál víc.No snad se nepřehlídnu :-)
    No a konec konců jsem se do tohoto stavu dostal jen díky druhým, ale před lety jako dítě jsem cítil co teď, tak že repete.










    t

    OdpovědětVymazat

zase anonym... no fuj