pátek 30. března 2012

BYDLENÍ V BRAZÍLII

V první řadě je potřeba si najít slušný bydlení  a tak jsem se do toho pustil. Kde je něco k pronájmu poznáš tak, že je to nejlépe na okně, balkoně, nebo někde vylepený.  Pak si tedy naťukáš číslo a voláš.
Prošel  jsem celou jednu čtvrť, kde jsem si myslel, že bych mohl jakože  bydlet. Myslel jsem si to v Čechách a jak to bývá skutečnost je jiná.Nakonec to dopadlo tak, že jsem sedl k všemocnému internetu a hledal. Netrvalo dlouho a našel něco super co by mi vyhovovalo i cena byla dobrá.
Druhý den, jsem se tedy vydal na obhlídku zmíněného a po cestě tam jsem zkouknul ještě další tři štace, jedna by možná taky šla. No dorazil jsem na místo určení a fotky jakože odovidali reálu až na ten výhled na moře to je blbost, když je moře pár kiláků od.  Já ale nepřijel surfovat na pláži a tak je mi to celkem jedno. Prováděla mne postarší dáma jménem NORMA  a byla staršně upovídaná a půlku, možní víc než půlku věcí jsem vůbec nerozuměl. No to podstatný bylo, že vyfotila svůj barák protože je hezčí a ten co nabízí k nájmu je potřeba lehce zrekonstruovat a nejlepší by bylo kdybych se toho jakože ujal já a ona mi sníží nájem. Proč ne souhlasím, táta mi sice vždycky říkal „ nakrm prase a na nic nešahej“ a my žádného čuníka nikdy neměli. Ale nejsem zase takový budižkničemu a ve srovnání se zdeší manuální třídou, dle toho co jsem zde viděl, bych možná patřil mezi zaměstnace měsíce. Už mám na toto téma příběh, ale o tom později.
Takže byla hozená nabídka a docela si mi to zamlouvalo… klidně si manuálně odpočinu a zase to není takový problém si něco poopravit když má člověk nářadí teda, že já žádný nemám to jsem opravdu nenaložil. Tedy paní Norma mi říkala, že je to super a že jsem EVROPAN atd… . Pokud nejsi blbej ( jakože jsem býval) víš, že pokud něco nemáš, tak to nemáš a ostatní je jen iluze. No a já už v jedný žil. Teď to cítím a vnímám jinak.
No a tak bylo dohodnuto, že se ozvu do pátku. Volal jsem dnes, to je čtvrtek a paní Norma si to se synem vymysleli trochu jinak než bylo dohodnuto a rozehráli se mnou hru, tak co teď.
Tedy HRAJEM !!!
Je to tu krásný, lidi se na Vás smějou  a palcujou (palec nahoru) a prostě se baví tím, jak si hrajou.
Zítra se vydám na to místo, kde bydlí paní NORMA a  projdu to tam, určitě není sama jediná ,kdo hledá trochu peněz z nájmu, který si můžu dovolit.
Paní NORMA tedy vymyslela se synem, že bych jim dal 3x nájem do  předu a za to že oni udělají rekonstrukci  do 15dnů ( no při místních podmínkách je to sci-fi) za patnáct dnů nedovezou ani materiál.
Původní dohoda zněla totiž tak, že jim zaplatím 3 měsíce depozit, 1měsíc výši dohodnutého nájmu a pak budu provádět rekonstrukci a platit jen poloviční nájem.... což se mi zamlouvalo opravdu dost dobře.
Takže hra je rozehraná a když jsem jí řekl, že již taky mám něco v záloze tak na tom musím zamakat.
Pravda je že bych to asi vzal i za tu dohodnutou cenu původní co byla v inzerátu na netu.(Protože další věc na co si tu hrajou je nějaké číslo CPF, které tu dostávají i cizinci, je to nějaké jakoby rodné číslo. No tak mi můžete tak maximálně držet palce a vy co mě znáte obzvlášť, protože je to přijatelný hnízdo i s hostinským pokojem. Upozorňuji, že žádný luxus. Ale střecha nad hlavou na klidném relativně bezpečném místě.(pokud se k vám nepřiplazí had, nebo Vám něšlukne něco opice)
Tak jdu na procházku po té čtvrti a donesu nějaké foto - fotím tu zásadně mobilem protože o foťák tu přijdeš docela rychle, to je tedy interpretace z přečteného materiálu co jsem měl k dispo.





Zde jsou fotky pro představu jak to tam asi je, samozřejmě že jen pár, nemám zájem aby to někdo hledal. To není moje přání.


TAXI

Po výstupu z letadla jsem se musel přesunout asi 50km od letiště, no s báglem na zádech a příručním zavazladlem  a nakonec s mojí  postavou , je zážitek nastupovat do zdejších autobusů a projít turniketem. Opravdový zážitek jízda zdejší MHD, která zastavuje, kde se ti zamane a vystoupíš téměř tam, kde dáš znamení. Tady řekl bych, že hodně záleží na reflexu toho řidiče, co vozí lidi jako slámu a seno, ale takovej je tady zřejmě styl a nezbývá nic, než to jen přijmout. Svezl jsem se někam blíž a protože byla tma no a bezpečnost na prvním místě , páč s ruksakem na zádech a příručním zavazadlem opravdu nevypadáš jako turista a  tak jsem zvolil místní taxi službu. Paráda ! no je to jako v Praze, jedeš tam kudy by jsi normálně nejel a místo určení hledáš půl hodiny i když máš v autě navigaci, kterou prostě cizincovi odmítá zapnout. Každopádně jsem si zapnul svojí v chytrém telefonu a připravoval se na konfrontaci rukou a nohou a těch pár slovíček co znám. Po cestě jsme se bavili a bylo to v pohodě hrozně fajn chlapík, dokonce mi zastavil i u bankomatu, abych mohl natankovat místní love. No u cíle mé trasy, do kterého jsme dorazili po hodině cesty, z toho byla půlhodina kličkování v ulicích okolo cíle, páč má navigace to ví kam chci.Chlapík mě pořád ujišťoval, že je to dobré a že tam už vlastně jsme a pořad mluvil do místního nextelu(vysílačky) a dělal jakože mne neslyší. Byla konfrontace: když jsem mu vysvětlil, že vlastně nebudu platit to, co po mě chce a že mě neposlouchal, když jsem mu říkal kudy, tak mu na chvilku zamrzl úsměv, ale pak přijal mou nabídku. (myslím si, že mě stejně natáhl i tak)  Ale já věděl kolik mu dám a víc jsem nedal.  Já když jsem nastupoval do vozu tak jsem se rovnou ptal, kolik to bude stát.(No po zkušenostech z matičky Prahy) Borec odpověděl, že podle taxametru a pak na mne vytáhl nějakou tabulku, jakože kolik asi a já na to, že je to dost za těch 32,6km co mi říkal google. A tak po 3 -5 minutách  bylo vymalováno a dostal to, co si zasloužil. Palce nahoru a jelo se dál… tak to je první příhoda. Prostě tě tu oberou jak v Praze protože jsi turista jak prase, ale s přátelským úsměvem na tváři a palcem nahoru.
No a tak jsem dorazil tam, kam jsem chtěl. Když to jde tak nepodceňuj přípravu :-)

čtvrtek 29. března 2012

DEN D 26.3.2012

0:30 Florenc , 5:25 Vídeň…
7:25 sedím v letadle  a dívám se co nového život dnes přináší. Vedle mě černoška s půlročním chlapečkem sedadlo před brazilsko – rakouský páreček s 10měsíční holčičkou a za mnou sotva měsíční prcek. No prostě nový život všude kolem mě. Pouštím si mp3a jdu dohnat pár slovíček, abych nebyl ztracený v tom velkém světě.
Prohodím pár slov s německy mluvící černoškou vedle a občas jí přidržím prcka. Je z BRASIL a žije ve Vídni. Jede navštívit rodinu. Kam a odkud jsem se neptal.
12:25  Madrid. Jsem  v letadle, který letí přes moře  a je docela velký, tedy dodnes jsem ve větším neseděl. Nakonec se to vyvrbilo  tak, že bylo plno místa všude a tak jsme  měl dvě celé sedačky pro sebe. Při cestě na Wc jsem si všiml známé z předchozího letadla a prohodil s ní pár slov proč a že je to náhoda že letím taky do brasil. V letadle jsem si vzpoměl, že jsem si nevzal žadnou knížku a tak jsem chtěl. Pořad jsem přebaloval kvůli váze. 23+10kg.  Měl jsem stres že budu přes a když jsem se odbavoval ve Vídni, tak ten borec to ani nevážil. A já si hlídal každý deko.
V letadle vládla pohoda, akorát mi po pár hodinách byla kosa jako v mrazáku a mikinu, kterou jsem  ze sebe sundal  jsem zase hledal v kufru + deka  kterou dostaneš a pořád kosa. Jinak let se španělama, které nevím proč mám rád i když za chvilku to bude u nich jak v řecku , ono to teda už je dost podobné ale zatím se o tom ještě moc nemluví. Nevytvářet zbytečnou paniku , je heslo EU. Neplašit stádo.
Takže let bych ze svého skromného pohledu hodnotil velmi kladně v poměru s love co dáš za letenku.
No a tak jsem dorazil do země neomezených možností a jdu zkoumat věci ze svého pohledu tak jak to již dělali probuzení přede mnou a já se tím nechal inspirovat.

tady ještě pár fotek.
zaparkované jedno ze zdejších dopravních prostředků
kluci v akci a jejich hřebec ve znaku

začínají se potvrzovat věci, které se o této zemi dočtete a můžu řící , že když s tím tak jakože počítáte tak s náturou kterou mám si to začínám užívat. No jeto přeci jen začátek... třeba mě ten optimismus taky přejde...
zatím nasávám tu atmosféru...



úterý 27. března 2012

GLOBÁLNÍ KRIZE


V roce 2008 se začíná mluvit o tom, jak začíná globální krize a ty to okolo sebe vnímáš, ale pořád rostou tržby a nejsi schopný nic odhadnout, kdo je, ten mluví to a ten zase ono a ty tu práci pořád máš a objemy jsou dobrý, logicky když rosteš, nabíráš nové lidi a proto, že jsi nakonec dopadl, jak jsi dopadl, tak ses ve škole ani nenaučil počítat. V jádru si hodný kluk, nekonfliktní a ty ostré lokty a žraločí zuby ti přece jen chybí. No nic práce pořád je a zakázky taky, tak vo co go?!  V roce 2009 to začne skřípat a ty musíš propustit jednoho nebo dva kluky, kamarády… ale jen ty co dělali na pracovní smlouvu. Odchází ti jeden z pilířů firmy, ukecaný obchodník, bordelář, myslivec, rybář a jde se uklidnit do nejmenované trafiky, aby za rok vstal a začal dělat to, co jste dělali spolu. Mne tento způsob připadá fér, rok čekal. Tak proč ne. Jenže tobě ty tržby, vole nějak nerostou a začínáš se pěkně v tý páře potit, hlavně neodklápět, protože je jasný, že voda se jen tak rychle nevyvaří a ohně už bylo taky míň a tak to co se srazí na poklici, teče lehounce a potichu dolů, začneš u sebe a tak už domů nenosíš to co dřív a jsi rád, že všechno co musíš, poplatíš, pozdě, ale poplatíš. Začneš škrtit  i výdaje firmy a tak z mega měsíčně jsi na 600.000,- takže skoro 5mega ročně uspoříš a myslíš si, že to stačí? OMYL je to pořád horší, TADY JSI MĚL UDĚLAT TEN RADIKÁLNÍ ŘEZ A ZACHRÁNIL BY SES, KAMARÁDE. Jenže ty jsi chtěl zachraňovat ty ostatní kluky, co by si asi bez tebe počali chudáci, kteří ti jen co vstali, myli zadní otvor a dělali to klima, ještě pro tebe lepší.(horší).
 NA KAŽDÉM ŠPROCHU PRAVDY TROCHU…………….>
Ty jsi krok co krok pozadu , někde a někdy už i o dva. Začíná ta spirála, co tě ve spolupráci s tvýma kamarádama udělá zanedlouho bezdomovcem. ROK 2009 byl na 60% ROKU 2008, jenže náklady jsi tahal dolů pomalu a všichni okolo tebe se tvářili, že mají práce až nad hlavu a pořád nestíhají ………no držkovali, ale prachy takový jako u tebe nikde co odešli nedostali, nikde !!!! Jsi vůl a slepej, blbej nebo spíš moc hodnej( spíš blbej ) jenže pořád jenom vůl !!!

NEJVÍC SI VÁŽÍM TĚCH CO MĚLI DO ROKU 2010 SÍLU ODEJÍT SAMI, PÁNOVÉ DĚKUJI VÁM!

čtvrtek 15. března 2012

ŽIVOT JE ČERNOBÍLÝ - JSI VE STŘEDNÍM PROUDU

Život je černo-bílý a ty ho vnímáš jako barevnou velkoplošnou TV.
Žiješ si svůj život, tiše, nenápadně, krásně, spokojeně den pod ni a den po dni ti přináší něco, po čem toužíš. Jsi už velký kluk a tak to co jsi odkoukal od druhých, chceš začít dělat taky…… Zakládáš společnost a je z tebe velkopodnikatel, máš docela dobrý byznys a měsíc po měsíci jsi ve větších tržbách, nestíháš, bereš kamaráda, jednoho, druhého…..desátého……. a pořád jsi po večerech v práci (myslíš, že to je dobře?) Odnášíš si, měsíčně docela dost peněz a všichni okolo tebe jsou, dá se říci také spokojení, ale masírují tě, že by to mohlo být víc a ta práce, že je vlastně práce a že musí jezdit, vstávat, chodit do ní a nejhorší je, že musí ještě dělat papíry, kolik toho udělali a pak fakturovat. No takový fakturační průměr je 600.000,-ročně takže fakt málo, za to že možná v 8:00 dojedeš na místo určení a dáš si s kolegama kafe a vlastně umyješ mi prdel… jako všichni (kamarádi) a pak se kolem té půl deváté trochu rozkoukáš a v 11hodin už přemýšlíš do jaký hospody se dnes vezmeš na jídlo a zda ti bude chutnat a ve 12:30 přijdeš znova čumíš a tak někdy mezi třetí a čtvrtou odpolední vlastně zjistíš, že tě to tak dnes nebere (máš vydělanou zhruba 2.000,-Kč) a jedeš domů a přemýšlíš co já si budu, za od tebe vydělaný peníze kupovat. Jenže já musím nashromáždit něco kolem mega měsíčně, abych nakrmil ty ostatní a to myslím ty ostatní bez tebe a dalších mých kamarádů, kteří jsou (zaplať pánbů) placeni od toho co udělají, bohužel každý systém má škvíru a ten můj měl díru jako prase……. Takže dál. Přišel jsi, jako 90% mých kamarádů ze zaměstnání kde ti dávali něco kolem 13ti litrů a byl jsi rád a tak nám to tak spolu krásně šlo několik let…. Poptávka rostla, práce byla a byla zaplacená, pravda někdy se to zadrhlo protože …………. Co ale nedej bůh, že ty bys ty prachy dostal o den, dva, tři dny později tak to už nemáš za co jíst, nemáš na splátku svého druhého auta, první hypotéky, nemáš na to,  abys dojel do práce a já už vlastně ani nevím, na co všechno nemáš. Prostě nemáš, protože již třetí, čtvrtý, nebo pátý rok po sobě fakturuješ jenom průměr, těch  600.000,- ročně, z toho se fakt nedá vyžít… a to ještě nic nevíš o globální krizi………………  bohužel, já taky ne.
Rostli jsme asi tak, jako když do papiňáku naleješ vodu a zatápíš pod ním a to fest, jenže problém je v tom, že v hrnci nezůstane krom páry nic a ta se jak je známo po odklopení pokličky taky vypaří, takže tvoje energie byla na hovno i  kdybys ses roztrhal  ………….. jedeme dál.

ZÁSTAVA SRDCE - POSLEDNÍ DOKLEPL MRTVOLU

Tak jsem se zastavil, každodenní stereotyp mého žití na splátky jako většiny z nás, ze dne na den skončil. ŽIVOT RÁDOBY LUXUSNÍ JE PRYČ.AMERICKÝ SEN BYL TAK JEDNODUŠE VYPNUT, JEDNA, DVA, TŘI ..... TEĎ. Nechci rozebírat proč a jak a co( třeba na to jednou přijde, asi ale ne), stalo se to, co teď se mnou bude? Můžu Vás ujistit."NIC". Všichni kdo se tvářili, jako přátelé, jsou pryč, nebo ti slušnější a slabší nátury se jen otočí zády, aby se na Vás nemuseli dívat. Všichni z Vašeho světa dělají jako že nic a přitom pořád mají stejnou starost jako dřív, jak na Vás parazitovat a to když  jste v klinické smrti Vašeho bytí. HNUS, kterým si musíte projít. Je bolestné když Vám ten Váš rychlík zastaví. Strašná rána do hlavy, do duše, do srdce pokud ještě nějaké máte...... Můžu Vás uklidnit, ta moje klinická smrt byla krátká, sice hodně bolestná, ale dnes jsem za ní vděčný. Jsem vděčný za svou smrt, jak absurdní. Je to ale tak. Otevřou se Vám další dveře, vždycky se otevřou ... START je tu NOVÝ START  a je jen na Vás jak začít.
mám rád...........
Chtěl jsem si koupit 20dkg duše,
pár kousků pravdy, litr svědomí,
leč prodavačka odvětila  " suše"
prý jak jsou ti lidé dneska pitomí.

Mne tímto avšak nevyvedla z míry,
řekl jsem" dobrá nic se nedějě"
dejte mi tedy za korunu víru,
osminku citu, láhev naděje.

"Jó pane, to musíte stát frontu"
a fronta vedla cik cak za hory
a dál, dál až někam k horizontu
a všichni ti lidé chtěli jen brambory.